ROZHOVOR s Bc. Ivem Peřinou: Jak po tréninku správně regenerovat

Oddělení fyzioterapie a rehabilitace na klinice Asklepion vede špičkový odborník Bc. Ivo Peřina. V současné době působí mimo jiné i jako fyzioterapeut v SK Slavia Praha – A tým ženy. Svým klientům nabízí komplexní péči o pohybový aparát, široké spektrum zákroků a profesionální přístup. My jsme se v našem rozhovoru zaměřili na sport a jeho nedílnou součást – regeneraci.

Ivo, každý člověk je jiný a hodí se pro jinou tělesnou aktivitu. Co bychom měli o svém těle vědět, než se naplno začneme věnovat nějakému sportu?

U dětí a dospívajících je určitě vhodné navštívit sportovního lékaře, který na základě speciálních testů a vyšetření je schopný doporučit nejvhodnější sport. Třeba u kyčelního kloubu se dá poznat, jestli bude spíše flexibilnější, anebo stabilnější pro silové sporty. Podle toho se může rodič či dítě rozhodnout.

U dospělého jedince musíme pracovat s tím, co máme k dispozici. Pokud se rozhodne, že se chce věnovat určitému sportu, tak mu to rozhodně nebudu vymlouvat. Jsme rádi, že chce něco dělat. Ale je vhodné se zastavit u lékaře, nebo fyzioterapeuta a udělat kineziologický rozbor. Zjistíme, jak na tom klient je v ten daný okamžik, a pak na tom můžeme dál stavět.

Jak máme s těmito informacemi dále pracovat?

Podle kineziologickýho rozboru si vypracujeme nějakou strategii, jak budeme dál postupovat. Odhalíme svaly, které mají tendenci se zkracovat, nebo naopak oslabovat. Můžeme se podívat na klenbu nohy, na nášlap, jestli se pohybuje dolní končetina v ose atd. A pak si můžeme říct, tady bude vhodné zařadit nějaké protahování, tady to budeme chtít posílit nebo tady zkusíme upravit stereotyp pohybu.

Měli bychom podstoupit kinesiologické vyšetření, i když nám nic není?

Za mě rozhodně ano. V ten daný moment se může cítit člověk v pořádku, ale pokud máme v pohybovém systému nějakou patologii, tak se dříve nebo později určitě projeví. A je určitě lepší problémům předcházet, než je pak napravovat.

Většinu aktivních sportovců potká období, kdy se cítí neobvykle unavení, pobolívá je určitá část těla nebo si přivodí drobné zranění. Čím to je?

Těch příčin může být celá řada. Od výživy, přes nedostatek spánku, stres, nedostatečnou regeneraci či přetrénování. Co se třeba týče pohybové soustavy, řekl bych, že svojí roli hraje i pestrost pohybu. Pokud budu pouze monotónně běhat do kolečka, tělo i mysl to přestane bavit a může se cítit unaveně.

Jak můžeme těmto nepříjemnostem předejít?

Začal bych výživou. Je dobré si u specialisty nechat změřit hodnoty (obsah tuku, vody, svalové hmoty a bazální metabolizmus) a podle toho poskládat jídelníček. Samozřejmostí je pitný režim. Dále si zkusit zpestřit vlastí pohybovou aktivitu. Pokud se chci věnovat třeba běhání, tak je vhodné se během týdne věnovat posilování nejen nohou, ale i zbytku těla. Zařadit kompenzační cvičení. Můžeme tam dát třeba nějaké cardio ,HIIT, jógu, kolo, plavání atd. No a pak je hrozně důležitá regenerace. A tady bych řekl, že je asi největší kámen úrazu. Běžný hobby sportovec se regeneraci v podstatě nevěnuje. No, občas to trochu skřípe i v tom profi sportu.

Jaké způsoby regenerace doporučujete?

Po každé aktivitě je potřeba nechat tělo pomalu vychladnout. Nejsem úplný zastánce populárních ledových koupelí. Na mě je to moc násilná, šoková metoda a ani nejsem přesvědčený o nějakém zásadnějším efektu. Pokud to třeba vezmu opět na příkladu běžce, tak pro běžného smrtelníka úplně postačí, když třeba posledních pět minut pouze zvolní tempo, přejde plynule do chůze. Po příchodu domů si může dát chladnější sprchu - to úplně stačí, nemusíme hned skákat do ledu - a tak cca za hodinku se pořádně protáhnou. A pak můžeme zařadit třeba masáže, saunu, vířivku, cokoliv relaxačního.

Co se může stát, když nebudeme na projevy únavy včas reagovat?

Velký bude dopad na psychiku a motivaci. Prostě se nám nebude chtít, tím pádem nastane pokles výkonu a pak se dostaneme do začarovaného kruhu. Pokud to vztáhneme třeba na určitý segment, dejme tomu koleno, a budeme tyto příznaky ignorovat, tak se to může zvrtnout do nějakých úponových bolestí, nebo zánětu, a to už je celkem vážný problém.

Jak tedy předejít chronické únavě?

Důležité je poslouchat vlastní tělo. Ono si řekne, co je zrovna teď potřeba. A myslím, že největší chyba je se snažit něco překonat „na sílu". To většinou končí špatně. A pokud si signály vlastního těla nedokážeme dobře vyhodnotit, není žádná ostuda se obrátit na specialisty. Ať už na nutriční specialisty, fyzioterapeuty, lékaře, nebo na psychoterapeuty.

Děkuji za rozhovor.

 DOMLUVIT SI KONZULTACI 

Martina Churáčková

12. 9. 2017

zobrazit
profil