Bajko, proč jste se rozhodla podstoupit augmentaci? Co vás na vašich prsou nejvíce trápilo?
Na úvod bych chtěla říct, že jsem nikdy neměla velká prsa, ale nikdy mě to netrápilo. Vzhledem k mému původu to ani nebylo v genech. Naopak jsem si užívala, že nemám vlastně žádné starosti. Když jsem chtěla, šla jsem bez podprsenky a nikoho to nepohoršovalo. Mé zlomové období přišlo až s těhotenstvím, přibrala jsem 17 kg a to se promítlo i na prsou. Zvětšila se mi o téměř 3 čísla a já si dočasně vyzkoušela, jaké to je mít plný dekolt. Ale postupem času a hlavně10měsíčním kojením se kůže na prsou vytahala. Uklidňovala jsem se tím, že se to určitě stáhne zpátky, jakmile přestanu kojit. V půlce kojení si syn oblíbil jedno prso víc než druhé, čímž se vytvořila znatelná asymetrie. Jedno prso jsem měla větší a druhé menší a neaktivní. Postupem času, když už jsem tolik nekojila, měla jsem najednou čas řešit sama sebe. Pohled do zrcadla, kdy jsem viděla svá prsa bez podprsenky, mě nutilo se litovat. A o intimních chvílích ani nemluvě. Necítila jsem se příjemně a komfortně ve svém těle, a to mě trápilo.
Jak probíhala konzultace s lékařem?
Byla jsem velmi nervózní, vlastně poprvé za tu dobu moje prsa viděl jiný člověk než můj přítel. Tento zvláštní pocit, ostych i obavy zmizely hned, jakmile dr. Krejča prohlásil, že už vidí „ten" problém. V ten okamžik jsem věděla, že s panem doktorem bude příjemná domluva. Na jeho konzultacích jsem byla dokonce 4x. Pokaždé mě nechal o celém zákroku přemýšlet a bez jakéhokoliv ovlivňování, jasně a laicky mi vysvětlil, jaká pro a proti mají jednotlivé postupy. Na mně už bylo jen se rozhodnout. Musím přiznat, že mi už při první konzultaci říkal, že má rád přirozený výsledek a není zastáncem velkých silikonových prsou, které nejsou souměrné s postavou ženy. V tom jsme se shodli hned v prvních minutách.
Co jste pociťovala před operací? Měla jste strach?
Před samotnou operací v den D jsem byla kupodivu klidná, už jsem viděla a věděla téměř vše, co jsem chtěla, a ten zbytek už jsem nechala osudu. Snad jediná věc, která mě mírně hlodala, byla celková anestezie. Měla jsem ji podstoupit poprvé v životě a i přes všechny informace a ujištění o tom, že dnešní metody jsou bezpečné a na vysoké úrovni, jsem měla obavy. Všechen strach odezněl po krátké konzultaci s anestezioložkou dr. Polívkovou, která mě natolik uklidnila svým přístupem a hlasem, že ji za to ještě zpětně velmi děkuji. Péče a přístup personálu byl skvělý, sestřičky chodily kontrolovat každou chvilku, zda je vše v pořádku, a když jsem něco potřebovala, nenechaly mě dlouho čekat a ve všem mi vyhověly. Já teda uznávám, že nejsem moc náročný klient, tak snad i se mnou byly spokojené. Před operací jsem se viděla i s panem doktorem, když na mě přišel nakreslit, jak mě bude operovat. Domluvili jsme se i finálně na velikosti implantátu a řekla jsem mu své aktuální pocity. Působil sebejistě a profesionálně, tím mě velmi uklidnil a dodal sebedůvěru, že dělám správně.
Jak se vám prsa líbila, když jste je poprvé viděla?
Pravdu? Poprvé jsem je viděla druhý den po operaci a bohužel mi bylo tak špatně z nervozity, že jsem málem omdlela. Teď se tomu směji, ale v tom momentu jsem nechtěla nic vidět a už vůbec ne prsa. Opravdu jsem měla co dělat, abych zvládla ten fakt, že je to už za mnou a můžu ten vymodlenej výsledek vidět na vlastní oči. Pan doktor sundal obinadlo a pak drény, které tomu stavu taky nepřidaly, a já konečně viděla prsa. V prvních vteřinách mi proběhlo hlavou, proboha, jsou o tolik větší, než jsem chtěla. Ale teď po půl roce se tomu směju, protože tehdy byla jen nateklá, proto působila tak velkým dojmem. Dnes jsou úplně akorát a krásně souměrná k mé postavě. Má odpověď je tedy, že jsem měla smíšený pocity, když jsem prsa poprvé viděla.
Jste s výsledkem operace spokojená?
S výsledkem jsem nadmíru spokojená. Když se podívám na své fotky před a po, nemohu uvěřit, že jsem tak zničená prsa měla a že jsem to nechala dojít tak daleko. Nevšimla jsem si včas varovných signálů, jestli se o svůj dekolt a prsa nebudu starat, tak se kůže natolik vytahá, že mi s tím příroda už nepomůže.
Doporučila byste augmentaci ostatním ženám, které trápí velikost a tvar prsou?
Augmentaci bych určitě doporučila, ale každá žena by si měla projít důkladnými konzultacemi a najít si správné informace, aby do toho šla jen ze svého pocitu bez nátlaku druhých. Je to naše tělo a my s ním budeme žít.
Všimlo si vaše okolí nějaké změny?
Vzhledem k velikosti si okolí, které o zákroku nebylo informováno, ničeho nevšimlo a asi ani dlouho nevšimne. Mám prsa úplně symetrické vůči mé postavě. Děkuju si za to, že jsem se takto rozhodla.
Pomohla vám plastická operace prsou i psychicky?
Operace mi velmi pomohla jak po fyzické, tak po psychické stránce. Dodala mi nejen sebedůvěru, ale i nový pohled sama na sebe.
SLOVO LÉKAŘE
Operace prsou se celosvětově řadí mezi nejčastěji prováděné estetické zákroky a lze je provádět v kterémkoliv věku, tedy i před otěhotněním. Ideální načasování je však po odkojení dětí, protože odpadá riziko možných změn objemu a tvaru prsou v důsledku kojení a následného přechodu prsní žlázy do klidové fáze, jak tomu bylo i v případě paní Bajky. Záleží pak hlavně na výchozím stavu, který určuje ten správný operační postup - od prostého zvětšení prsou, přes modelaci se zvětšením, modelaci prsou pouze, anebo redukci prsou. Případnou asymetrii je někdy nutné korigovat odlišným chirurgickým zákrokem na každé straně.
